PROJEV STAROSTY SBORU K 105: VÝROČÍ ZALOŽENÍ

Vážené členky, vážení členové, vážení hosté

již 5. let uplynulo od slavnostní chvíle, kdy se existence našeho sboru přehoupla přes první stovku, a všichni doufáme, že nebyla poslední.

Již přesně 105. let uplynulo od doby, kdy naši předkové Evžen Holuša, Vilém Rzimann správce školy, Ignatz Malik hostinský a Wilhem Kotala kovář, 6. ledna 1896 sepsali onu památnou listinu, první stanovy dobrovolného hasičského sboru v Puskovci. V den druhý 7. ledna najdeme na závěrečné stránce stanov také úplné schválení těchto stanov obecním výborem tehdejší obce, čímž začal sbor fakticky fungovat. Většina z těchto otců zakladatelů našeho sboru se nechala zvěčnit na fotografii o dva roky později, tato fotografie je dodnes vystavena v naší hasičské zbrojnici.

Počáteční inventář sboru byl dosti skromný. Jednalo se o dvě berlovky a žebře. Ihned po založení sboru však byla objednána dvouproudová skládací stříkačka s předním vozem fy. R.A. Smékal v ceně 1200 zlatých. Významného jubilea se v tomto roce dočkala také naše hasičská zbrojnice. Podle dobových pramenů je to přesně 100 let co byla postavena ze sbírek mezi občany a hlavně z výtěžku zábav.

Činorodá práce našich předchůdců byla těžce poznamenána dvěma světovými válkami. Po druhé světové válce se začíná sbor znovu rozvíjet. Orientuje se již nejen na hasičskou činnost, ale také na hasičské soutěže. V roce 1951 je zakoupen vyřazeny autobus značky Tatra a je přestavěn firmou Škrob z Lipníku na požární automobil. Z této doby se nám také zachoval další dodnes známý atribut pustkoveckých hasičů. 28. června 1952 byl před hasičskou zbrojnicí vztyčen železný stožár z navijákem na sušení hadic a se sirénou. Na tomto místě setrvává dodnes a stále slouží svému účelu.

Přelom 50. a 60. let zastihuje sbor v dosud nevídané formě. Pod vedením tehdejšího velitele Ladislava Holuši se družstva Pustkovce účastní závodů v dnes nevídaném počtu. V roce 1959 čtyři družstva ve všech kategoriích z nichž 3 postupují dále do oblastního kola. V roce 1963 a 1964 dokonce 6 družstev. Pro zajímavost v roce 1963 poprvé proběhl také závod jednotlivců (tedy dnešních 100 m s překážkami) a zvítězil pan Leo Ulrich z Pustkovce.

70. léta začínají příchodem moderní techniky do sboru. 30.června 1970 je nám přidělena požární motorová stříkačka PPS 12, která slouží dodnes. V témže roce byla přebudována jedna garáž zbrojnice na schůzovní místnost, o od té doby má naše zbrojnice své dnešní průčelí. Paradoxem je, že právě v této se době zcela vážně uvažovalo o celkovém zbourání zbrojnice a postavení nové. Ani po 30. letech se však k tomuto kroku nepřistoupilo a ani v nejbližší budoucnosti není tento krok reálný. V roce 1970 také přicházíme o automobil Tatra a o pět let později také o požární automobil PRAGA RN HS-16 a sbor zůstává bez automobilu. Sbor bez automobilu však může žít je těžce a proto právě v druhé polovině 70. let dochází k těžké krizi, která málem vyvrcholí zrušením sboru.

Ke změně dochází až z příchodem nového velitele Stanislava Pyše koncem 70. let. Je sestavena nová zásahová jednotka převážně z mladých členů a celý sbor začíná opět aktivně pracovat. V roce 1978 je sboru přidělen automobil Tatra 805 PS-8 všeobecně nazývaný „kačena“. Vozidlo sice nepatřilo mezi nejmodernější přesto pomohlo sboru soustředit se na svou činnost. V roce 1981 bylo předvedeno na výstavě PYROS 81 na Černé Louce a to jako muzejní typ.

To se již však mílovými kroky blížíme k počátkům současných úspěchů a současného postavení Sboru dobrovolných hasičů v Pustkovci. 16. září 1983 jsme vybavení moderním dopravním požárním automobilem AVIA 31 DVS-12, který slouží v našem sboru, byť v mírně odlišné podobě, dodnes. V roce 1983 je také zakoupen starší Autobus Robur pro 20 osob, který nám také sloužil po mnoho lét.

Nejvýznamnější kapitola v dějinách našeho sboru se začíná psát v roce 1986. Tehdy je po delší odmlce znovuzaloženo žákovské družstvo. Na první schůzce 4. dubna 1986 se noví členové sice jen seznamovali s hasičskou problematikou, ale hned dalším programem byl zájezd na tehdy krajské kolo hry Plamen na Prostřední Bečvu, to abychom viděli, že se to dá dělat i naplno a poctivě. Cílevědomá příprava pak znamenala již v prvním roce působení 3. místo v okresním kole v konkurenci více než 20 družstev. V roce 1988 již jen bod za vítězem a v roce 1989 jsme poprvé zvítězili a postoupili do krajského kola. Deváté místo z deseti bylo sice zklamáním, ale zkušenosti byly k nezaplacení. Od té doby do dnešních dnů s výjimkou jednoho roku vždy postoupili žáci Pustkovce do oblastního kola. A v roce 1992 jim jen o vlásek unikl postup na mistrovství republiky.

Rok 1992 byl zlomový také ze dvou dalších důvodu. Již počátkem 90. let začalo vznikat družstvo dorostenců a pravě v tomto roce dosáhlo největšího úspěchů, když bylo trochu sporně odsunuto na druhé místo v oblastním kole a unikl mu tak postup na mistrovství republiky. Za druhé, v roce 1992 nastala i v družstvu dorostenců generační obměna, odchází velká část členů a začíná vznikat družstvo mužů. Tyto důležité okamžiky se ale měly zúročit až o několik let později.

Celý konec 80. let a devadesátá léta jsou roky nebývalé aktivity našeho sboru, netýká se to jen činnosti v požárním sportu, ale také řady kulturních akci, navázání řady spolupráci s jinými sbory či institucemi. Namátkou mohu vyjmenovat naše přátele z Martinova, Raduně, Prahy-Zličína, či prohloubení spolupráce s HZS města Ostravy a zejména s pobočkou v Porubě, kterou velice často využíváme pro tréningy. Přesto lze říci, že do roku 1996 sbor nedosáhl na celostátní úrovni významnějšího úspěchu. Zlom však nastal právě v roce 1996, tedy v roce 100. výročí založení sboru. Prvním dárečkem k tomuto výročí byl poměrně nečekaný postup dorostenců na mistrovství republiky do Strakonic. Družstvo zpočátku těžce platilo daň z nezkušenosti, ale celkově fantastické druhé místo, bylo prozatímním největším úspěchem.

Od tohoto mistrovství se také počíná historie fantastických fanoušků Pustkovce. Zatímco dříve se jednalo pouze o víceméně malé skupinky jednotlivců, kteří jen formálně fandili. Pustkovečtí fandové dokázali poprvé rozparádit tribunu do varu. Lze říci, že v tomto směru zásadně změnili charakter pozdějších mistrovství.

Zahanbit se nenechali ani muži, postoupili také na mistrovství republiky, po dvou disciplínách vedli, ale nakonec obsadili 3. místo. Věděli jsme, že takového úspěchy se budou jen ztěží překovávat, ale i to se časem bohatě podařilo. Rok 1997 byl trochu smolný a nepřinesl výraznější úspěch, ale z dlouhodobého hlediska se začal formovat kolektiv dorostenek a také muži značně posílili. A na výsledky jsme nemuseli dlouho čekat.

V roce 1998 se postaralo o fantastickou radost v řadách fanoušků družstvo mužů z Pustkovce, když rozhodlo souboj 8 nejlepších družstev na mistrovství republiky ve svůj prospěch. A radovali jsme se ještě více, když za rok svůj titul obhájilo. A aby toho nebylo málo tak počátkem července roku 1999 získalo titul mistryň ČR v požárním sportu i družstvo dorostenek. Těžko se překonává nepřekonatelné a tak myslím, že Pustkovečtí fanoušci nebyli v roce 2000 zklamáni, že se ani jeden titul nepodařilo obhájit. I dva tituly vicemistrů pro rok 2000 v kategorii dorostenek a mužů jsou výjimečným úspěchem. Vždyť, co by za to většina sboru v této republice dala.

Skončilo druhé tisíciletí, ale všichni věříme, že nekončí výjimečné úspěchy našeho sboru. Máme zde velice ambiciózní družstvo žen, muži nejsou o nic slabší než v minulých letech a uvidíme, co letos předvedou žáci.

Posledních pět let bylo zdaleka nejúspěšnějším obdobím existence našeho sboru. Vyplývá to nejen z úspěchů v požárním sportu, ale z práce celého sboru. V dnešní době stojíme jako před dvaceti lety před generační obměnou. Zejména, co se týká práce a řízení celého sboru a výjezdové jednotky. Ale již nehrozí situace, která právě před dvaceti lety nastala, kdy sbor byl téměř zrušen. První významným krokem k předání části odpovědnosti mladší generaci za vývoj ve sboru bylo loňské jmenování Zbyňka Slováčka velitelem, ale také v jiných funkcích ve výboru se začaly objevovat nové tváře. Zásahová jednotka je v poslední době vybavována velmi moderní technikou a pomůckami. V roce 1998 se v druhé garáži naší zbrojnice usídlila cisternová automobilová stříkačka LIAZ CAS 25. Jednotka je vybavena svolávači, dýchacími přístroji, elektrocentrálou, plovoucím čerpadle a mnoha dalšími moderními prvky, kterými se mnohde mohou chlubit jen profesionální hasiči.

Současná situace v našem státě není jednoduchá a nemůže se nedotýkat také naší práce. Přesto lze říci, že sbor plní své úlohy lépe než kdy předtím a navíc je také schopen být špičkou požárního sportu v Česku.

Do třetího tisíciletí nás čeká nelehká cesta. Je možné, že budeme muset s rozvojem technologie a společnosti nesčetněkrát obhajovat svou budoucnost. Přesto nám již nikdo nevezme tisíce hodin stráveným službou našim spoluobčanům a při budování našeho sboru.

Dovolte mi abych svůj projev zakončil přáním všem přítomným k úspěchům v novém tisíciletí a přáním našemu sboru k jeho dalšímu rozvoji.

Děkuji Vám za pozornost