ZNOVU MISTŘI (1999)

Neuplynuly ani tři měsíce a Sbor dobrovolných hasičů v Pustkovci slavil další mistrovský titul. Po červencovém triumfu družstva dorostenek tentokrát obhájilo svůj titul z minulého roku i družstvo mužů. V téměř stejném složení s obdobnou diváckou podporou jsme byli i tentokrát svědky nádherného dramatu až do poslední chvíle.

Nám dobře známý stadión v Havlíčkově Brodě přivítal od 17. do 19. září 1999 devět nejlepších družstev v kategoriích mužů a žen. Již od počátku bylo třeba očekávat urputnou bitvu o první místa. Závod měl několik vážných kandidátů na vítězství. V prvé řadě naše družstvo, které již zvítězilo téměř ve stejném složení i loni, dále pak hasiče z Mniší z okresu Nový Jičín, jejichž síla nám byla dostatečné známa. Další družstva byla pro nás sice větší neznámou, ale rozhodně jsme nečekali jednoduché souboje.

Hned první disciplína běh na 100 metrů z překážkami se nevydařila přesně podle našich představ. Někteří členové našeho družstva neměli zrovna svůj den a tak zaběhli své obvyklé časy. Samozřejmě i zde se našla výjimka a tou byl Milan Onderka. V prvním rozběhu si zaběhl na jistotu slušný čas 17,59 s. Povzbuzen tímto kvalitním časem se rozhodl zariskovat a po doběhu 2. pokusu svítilo na světelné tabuli 16,90 s, tedy čas, kterým poměrně s přehledem získal mistrovský titul v této disciplíně.

První rozběh zato nevyšel do té chvíle úřadujícímu mistru Radimu Švejdovi. Druhý pokus sice běžel výborně, ale bylo poznat, že přece jen na jistotu slušného času. Přesto 17,13 stačilo celkově na 3. místo, když o tomto umístění rozhodl jen horší druhý pokus.

Celkově se družstvo umístilo po součtu času na přijatelném 3. místě, avšak jen s odstupem necelé sekundy na vítěze z Mniší a jen desetinu sekundy za druhým Horním Poříčím.

Daleko více měla napovědět odpolední štafeta. Zatímco běh na 100 metrů překážek je velice individualistickou disciplínou a jeho výsledky spíše pouze naznačují budoucí favority je štafeta založena na souhře čtyř členů a jediná chyba jednoho z nich může znamenat výrazný propad v pořadí. Tato disciplína vždy výrazně vykrystalizuje startovní pole, časové rozdíly se zvětší a již jen první dvě až tři družstva mohou pomýšlet na celkové vítězství.

Drama až do konce, tak lze charakterizovat celé mistrovství. minimálně již proto, že poslední startovní číslo 9 měl jeden z největší favoritů družstvo z Mniší. První opravdu kvalitní čas nasadilo družstvo Pustkovce, když štafeta v již klasickém složení Radek Vivial, Radim Švejda, Jan Orava a Milan Onderka nastavila výchozí čas pro ostatní družstva na 59,37. Naši největší soupeří startovali však až za námi. To hned za chvíli potvrdilo družstvo Horního Poříčí časem 60,08. I přes vynikající kvalitu tohoto času to znamenalo, že jsme se v součtu časů posunuji na vedoucí místo. To se však již připravovala na start štafeta Mniší ve vynikajícím složení. Po proběhnutí posledního člena této štafety nám nezbylo, že zvednou ruce k potlesku. Čas 58,67 s je opravdu nesmírně kvalitní a dokonce se domnívám, že se jedná o neoficiální rekord v této disciplíně mezi dobrovolnými hasiči.

Hasiči s Mniší nám tedy odskočili před požárním útokem na vzdálenost 1,4 s zatímco družstvo Horního Poříčí nás sledovalo se vzdálenosti 6 desetin sekundy. Odstup dalších družstev byl již přece jen výraznější.

Poslední den mistrovství a požární útok měly rozhodnout o všem. Požární útok, tato na souhru nejnáročnější disciplína požárního sportu, tato přesně načasovaná souhra 7 členů družstva, měla opět podle staré pravdy stanovit pořadí i tohoto mistrovství.

Naše mírná nevýhoda spočívala v tom, že jsme nastupovali před svými největšími soupeři a nemohli jsme tak reagovat na jejich časy. Uvědomovali jsme si však, že toto pořadí na startu může být i naší výhodou pokud stanovíme tak kvalitní čas, že se bude našim soupeřům těžce překonávat a budou nuceni riskovat. Ve značně nervózní atmosféře si i největší soupeři popřáli hodně štěstí a šlo se do toho. Jako šesté družstvo se na startovní čáře začal připravoval Pustkovec. Žádné družstvo před námi nedosáhl tak kvalitního času, aby nás mohl v celkovém pořadí ohrozit, proto jsme to byli opět my, kdo musel ustanovit kvalitní čas od kterého by se celé drama odvíjelo. To se vcelku podařilo. Nedosáhli jsme tak vynikajícího času jako v loňském roce, ale přesto čas 25,32 byl i přes problémy na levém terči natolik kvalitní, že další družstva musela zariskovat. Po nás startující družstvo Hrubé Skály nijak výrazně nepřekvapilo a čas 30,04 je zařadil výrazně za nás.

O prvenství tedy měl rozhodnout útok SDH Mniší. Věděli jsme, že jsou schopni zaběhnout vynikající čas, ale věděli jsme také, že jejich sestava není přivyklá na takto vypjaté situace. Udělali přesně to, co jsme očekávali, totiž jeli na jistotu. V takovém případě však často přicházejí chyby častěji, než při riskování. A to se stalo i tentokrát. Několik drobných chybiček rozhodlo o tom, že ve chvíli, kdy se displej elektronické časomíry přehoupl přes hranici 27 sekund vypukl v táboře pustkoveckých fanoušku ohromný jásot. Nyní jsme již věděli, že jsme opět mistry.

Kolektiv ve složení Milan Onderka, Radim Švejda, Radek Vivial, Martin Kusyn, Petr Pustelník, Jan Orava, Roman Motyčka, Jan Harazim a Libor Slováček dokázal opět vytvořit partu, která byla již podruhé schopna porazit všechny své soupeře. Tomuto vítězství přihlížel, mimo značného množství příznivců, i místopředseda senátu ČR pan Petr Pithart, který na závěr předal poháry vítězů do povolaných rukou.

Sportovně nejúspěšnější rok v dějinách našeho sboru se pomalu končí. Patříme mezi těch několik málo sborů, kterým se podařilo vybojovat 2 tituly mistrů ČR v jednom roce navíc podpořené o početné úspěchy na pohárových soutěžích. Bude proto nesmírné těžké uhájit tuto pozici i v příštím roce. Mohu však všem občanům naší obce a zejména naším příznivcům slíbit, že pro to uděláme a snad již i nyní děláme maximum.

Konečné výsledky MČR v požárním sportu 1999 v Havlíčkově Brodě